Vakcinace

Vakcinací se rozumí vpravení vakcíny do těla zvířete, která obsahuje mrtvé či oslabené původce nemocí  a nastartování aktivní imunity, tedy tvorby protilátek proti těmto původcům.

Po narození je však pro štěně nejdůležitější sání mleziva a pak mléka od matky. Mlezivo totiž obsahuje protilátky proti řadě onemocnění  a prvních zhruba 48hod je sliznice střeva pro tyto protilátky prostupná. Tím je štěně chráněno prvních několik týdnů po narození. Okolo 7. týdne stáří však hladina těchto mateřských protilátek klesá na nízké hodnoty a imunitní systém v tomto období není schopen se dostatečně bránit proti infekci. Toto choulostivé období se nazývá imunitní okno.

První vakcinace štěněte je vhodné začít právě okolo  7.- 8. týdne stáří. Pokud je štěně vakcinováno dřív, mateřské protilátky, které má v krvi mohou ještě vakcínu neutralizovat a tím zamezit vlastní tvorbě protilátek. Vakcinace je tak méně efektivní. Řada chovatelů nechává štěňata očkovat již v pátém, šestém týdnu a hned je prodává novému majiteli. Je třeba si uvědomit, že je to pro štěňátko dost náročné období ( vakcinace,nový majitel,domov,jiné krmení, režim).  Proto doporučuji   vakcinovat v sedmém týdnu,štěně nechat ještě pár dní u matky a teprve pak ho dát do nového domova. Po primovakcinaci pak následují zpravidla ještě dvě další očkovaní v rozmezí 3 až 4 týdnů, které si již nový majitel zařídí  u svého veterináře. Imunita pak přetrvává různě dlouhou dobu, v závislosti na typu vakcíny. Očkovací schéma ale vždy určuje veterinární lékař!!

Po vakcinaci je třeba mít štěňátko  pod dohledem z důvodu možné nežádoucí reakce. Ta většinou nastává do půl až několik hodin po vakcinaci. Může se projevit zvýšením teploty, třesem, únavou, nechutí ke žrádlu,bolestivosti či zduřením v místě vpichu. Tyto příznaky zpravidla samy odezní. Hlavně u krátkosrstých plemen můžeme v místě vpichu nahmatat malou bouličku,která do týdně či dvou zmizí. Zřídka kdy se může objevit anafylaktická reakce doprovázená otokem tváří, končetin, těžkým dýcháním, zvracením či nervovými poruchami. V tomto případě ihned kontaktujte veterináře! Po vakcinaci nechte zvíře v klidu a nevystavujte ho zátěži, především v létě. Dokud nemá pejsek splněno základní očkování, neměl by chodit do míst vysoké koncentrace psů, protože jeho imunita ještě není vyzrálá a mohl se ještě nakazit infekčními nemocemi.

Někteří chovatelé si také myslí, že cena vakcinace se liší dle velikosti psa.Není tomu tak.Všem velikostem a plemenům se vakcinuje stejná dávka. Cena se liší jen za odčervení,kde záleží na hmotnosti psa.

Osobně upřednostňuji vakcinaci v ordinaci než hromadné vesnické vakcinace. Veterinární lékař má více času psa prohlédnout, upozornit majitele na případné zdravotní problémy (kožní útvary, přerostlé drápky, zánět v uchu, špatná kvalita chrupu atd.) pohovořit o možnostech prevence proti parazitům, o výživě a jiných tématech. Z mého pohledu je takový přístup více osobní a důslednější. Je samozřejmě na Vás, jakou variantu si vyberete.

Proti jakým nemocem se vakcinuje:

Povinná vakcinace

Vzteklina

Závažné a smrtelné onemocnění teplokrevných živočichů přenosné na člověka!! Přenáší se hlavně pokousáním od nakaženého zvířete  hlavně od divokých zvířat – jezevci, lišky,kuny). Jedinou ochranou proti tomuto onemocnění je vakcinace, která je nařízena zákonem mezi  3. a 6. měsícem stáří. Pokud váš pes poraní člověka nebo jiného psa,je vaší povinností navštívit veterinárního lékaře na prohlídku. Vyhýbejte se neznámým psům a divokým šelmám.Virus má afinitu k nervové tkání, ale vylučuje se převážně slinami a tedy kousnutím. Vzteklina má dvě formy – tichou a zuřivou. Obě končí paralýzou svalů a smrtí.  Nemocná zvířata často ztrácí plachost a mohou se nechat pohladit a nečekaně zaútočit. Vzteklina končí vždy smrtí! Vaši povinností je pravidelná vakcinace psa.

Doporučená vakcinace

Parvoviróza

Virové onemocnění postihující především štěňata. První forma postihuje srdce u několikadenních štěňat a způsobuje náhlý úhyn. Druhá, častější forma, způsobuje úporné krvavé průjmy a zvracení vedoucí rychle k dehydrataci a často končí úhynem, postihuje štěňata zhruba od 2 měsíců věku. Virus se přenáší kontaktem s nemocným zvířetem, nebo i  přes předměty, na kterých virus dlouho přetrvává.

Psinka

Nakažlivé onemocnění psovitých šelem. Postihuje hlavně mladé psy, někdy i staré,  oslabené. Nemocné zvíře má obvykle ze začátku teplotu, je snadno unavitelné, má průjem, naježenou srst, je nevrlé. Psinka má čtyři formy – kožní, plicní, střevní a nervová. Léčba je komplikovaná a zdlouhavá, často neúspěšná. Jedinou ochranou je pravidelná vakcinace.

Leptospiróza

Onemocnění bakteriálního původu. Je přenosné na člověka a z člověka na zvíře. Zdrojem leptospir v přírodě jsou hlavně hlodavci a nemocní psi, kteří roznáší leptospiry močí a kontaminují tak prostředí. Onemocnění postihuje játra a ledviny a je doprovázeno žloutenkou, selháním jater a ledvin. Léčba je náročná a ne vždy úspěšná. Vakcinace chrání krátkou dobu, takže je potřeba chodit pravidelně na vakcinaci.

Infekční zánět jater

Onemocnění virového.Postižený pes má silné bolesti v oblasti jater, teplotu,průjem, zvracení, někdy se objevuje tzv. modré oko, kdy má pes do modra zabarvené oko v důsledku zánětu v přední oční komoře. Průběh onemocnění závisí na imunitním stavu jedince. Může končit smrtí, někdy se klinicky ani neprojeví, někdy jsou potíže související právě s postižením jater.

Infekční laryngotracheitida

Neboli Psincový kašel je onemocnění postihující hrtan, průdušnici , později průdušky a v horším případě i plíce, někdy je doprovázen také zánětem spojivek. Na onemocnění se podílí řada virů a bakterie Bordettela bronchiseptica. Onemocnění je silně nakažlivé, hlavně tam, kde je vysoká koncentrace psů. Projevuje se suchým dráždivým kašlem, dávením, někdy doprovázen teplotou, apatií. Majitelé popisují, že pes zvrací nebo mu něco uvízlo v hrdle. Očkováním se snižuje pravděpodobnost nákazy. Proti bakterii Bordettela se ale používá  speciální intranazální vakcína.V běžných kombinovaných vakcínách jsou pak hlavní viroví původci infekční laryngotracheitidy, tedy Parainfluenza virus a psí adenovirus typ 2.

Parainfluenza

Onemocnění virové původu. Parainfluenza je jeden z původců psincového kašle. Způsobuje zánět horních dýchacích cest. Je součástí kombinovaných vakcín.

Volitelná vakcinace

Borelióza

Toto onemocnění způsobuje spirocheta Borelia, která má asi 20 druhů. V prostředí volně nepřežívá. Šíří se cestou nakažených obratlovců a klíšťat, která při sání vypouští spitochety do krve zvířete. Inkubační doba je 2 až 6 měsíců, což je dlouhá doba. Akutní onemocnění probíhá horečkou, apatií,kulháním, někdy si majitel akutní fáze ani nevšimne. Chronické onemocnění  je doprovázeno zánětem kloubů a střídavým kulháním. Diagnostika i léčba jsou náročné. Ideální je prevence. Jednak používaní antiparazitálních prostředků, vyčesáváním nebo stíráním srsti ubrouskem po procházce a samozřejmě vakcinace, která je doporučená před sezónou klíšťat, takže někdy na podzim.

Tetanus

Závažné onemocnění, které způsobuje bakterie Clostridium tetani. Vyskytuje se v trávicím traktu lidí, v půdě. Po pozření je inaktivovaná trávicími enzymy. Nebezpečné jsou toxiny – tetanolysin a tetanospazmin, které bakterie uvolňuje v prostření bez přístupu vzduchu – v ranách. Nejvíce ohrožena jsou štěňata při výměně zubů, protože do všeho koušou a mohou si zlomit zub.Z místa postižení se pak toxiny uvolňují do krve a způsobují spasmus, neboli křeč svalů včetně bránice, což může být pro psa smrtelné.Pes vypadá jako by se smál, má zatažené koutky,uši jako byste ho chytli za kůži za hlavou., strnule chodí. Léčba je náročná a může končit smrtí. Prevencí je vakcinace.

Plísně

Psi nejčastěji trpí plísní Microsporum. Rizikové kategorie jsou mladí, staří a psi s oslabenou imunitou. Onemocnění je přenosné na člověka. Projevuje se prořídlou srstí, vypadáváním chlupů, kruhovými začervenalými ložisky, někdy třepením drápů. Vakcinace je v tomto případě terapeutická, tedy po zjištění onemocnění.

Herpesviróza

Virové onemocnění reprodukčního aparátu. Může způsobovat potraty březích fen, porody mrtvých nebo málo životaschopných štěňat. Fena se očkuje v době hárání nebo týden až dva po háraní a pak týden až dva před porodem.

POROD FENY

Porod je přirozené zakončení gravidity. Pro mnoho chovatelů je celá záležitost plná očekávání z nových přírustků, ale také stresující, aby nenastaly nějaké komplikace. Pro uklidnění je  90 % porodů  bez komplikací.  Následující text by vás měl připravit na to, co vás a vaší fenu čeká a kdy je třeba volat pomoc veterinárního lékaře.

Gravidita (březost)trvá u feny v průměru 63dní. Fyziologické rozmezí je 58 – 70dní. Pokud fena porodí do 58. dne, jedná se o potrat, kdy štěňata většinou nejsou života schopná a hynou, pokud je gravidita delší než 70 dní, jedná se o přenášení, štěňatům hrozí úhyn a feně vážné komplikace.

Zjištění gravidity se provádí ultrazvukem nejčastěji 23. - 25. den (někdy již 20. den). Je-li nález negativní, opakuji vyšetření po pěti dnech znovu. To proto, že den krytí nemusí souhlasit se dnem oplození, protože vajíčko je oplození schopné asi 48hodin a spermie přežívají v děloze 3-6 dnů. Proto nelze nikdy přesně určit přesný den zabřeznutí. Majiteli většinou stačí sdělit, je-li výsledek pozitivní. Přesný počet plodů nelze nikdy s jistotou určit, ale máme představu o početnosti vrhu. Dále je možno provést rentgen dutiny břišní feny, nejdříve ale od 45. dne gravidity, kdy jsou již osifikované kostry. Všímavý chovatel může březost poznat i podle změny chování feny, zvětšení mléčné žlázy, odkapávání mléka ze struků (ale pozor, může to být jen falešná březost neboli pseudogravidita), kdy fena březost jen imituje).

Blížící se porod může chovatel poznat podle několika příznaků. Zhruba týden před porodem již může odkapávat mléko ze struků, feně povolují břišní a pánevní vazy (břicho se zdá být ještě větší, výraznější slabiny a vystouplá páteř), vulva je oteklá, objevuje se slabší výtok. Od 58. dne je dobré měřit 2x denně rektální teplotu digitálním teploměrem. Fyziologická teplota je 37.5-39. Zhruba 24 hodin před porodem klesá teplota o 1-1.5 stupně a je to celkem spolehlivý ukazatel. Fena zpravidla odmítá potravu, těsně před porodem více pije, močí, dělá si hnízdo, může vyhledávat majitele nebo se stranit, popochází, lehá, vstává, olizuje si vulvu.

Příprava na porod ze strany chovatele je nutná, i když nepředpokládáme komplikace. Fena by měla mít klidné, čisté místo na porod (ideálně vyrobit porodní box z desek, podle velikosti feny, vystlaný nějakým savým materiálem, který se dá po porodu vyměnit). Nachystejte si čisté ručníky čí dětské pleny na vysušení štěňat, vlažnou vodu na umytí rukou, provázek (klasická nit) na podvaz pupeční šňůry, nůžky a hlavně telefonní číslo na svého veterináře, kterému je vhodné několik dnů před porodem oznámit, že se porod blíží a víte, že vám bude k dispozici v případě komplikací.

Fáze porodu:

1)      Otevírací – dochází ke kontrakcím dělohy (tyto ještě nejsou pro majitele viditelné), otevírá se děložní krček, uvolňuje se hlenová zátka, plody mění polohu a vstupují v obalech do porodních cest. Tato fáze trvá zhruba 6-12hodin

2)      Vypuzovací – k děložním kontrakcím se přidávají kontrakce břišního lisu, majitel již vidí jak fena „ pumpuje břichem“, tedy má břišní kontrakce, děložní kontrakce dosahují maximální intenzity, odtékají plodové vody a jsou vypuzovány plody.

3)      Vypuzování placent – prolíná se s druhou fází. Po vypuzení plodu kontrakce zeslabují a je uvolněna placenta. Často jsou porozena dvě štěňata a až pak následuje vypuzení placent. Délka druhé a třetí fáze je závislá na počtu plodů, trvá zhruba 3-6 hodin. Při početném vrhu 12-24hodin. Intervaly mezi plody jsou 15-30minut, s přibývajícím počtem štěňat feně ubývá sil a intervaly se tak prodlužují i na několik hodin, kdy fena potřebuje odpočívat. Vypuzením poslední placenty je porod ukončen. Majitel by měl být schopen  určit zda počet štěňat odpovídá počtu vypuzených placent

Probíhá-li vše jak má, fena každému štěněti prokousne plodové obaly, s nimi většinou i pupeční provazec, olíže ho, čímž mu provede masáž a aktivuje tím dýchání a krevní oběh. Chvíli si odpočine a vypudí další plod. Je přirozené, že feny žerou placenty (zahlazují stopy, získávají také vodu a živiny, aby načerpaly další síly). Pokud nechceme, aby měla fena po porodu zažívací problémy, nechte ji sežrat maximálně jednu, dvě placenty. Po skončení porodu obvykle fena vstane, jde se napít, někdy i nažrat, vrátí se ke štěňatům, nechá je pít a odpočívá.

Pomoc chovatele je někdy nutná u nezkušených fen. Pokud se nám zdá, že štěně uvízlo a částečně vyčnívá z feny, můžeme jemným tahem štěněti pomoci na svět. Vždy ale musíte tahat v souladu se snahou feny. Je-li štěně v plodových obalech a fena nejeví zájem, je třeba nehty plodové obaly roztrhnout, štěně vybavit, otřít hadříkem hlavičku, nozdry, tlamičku a celé tělo masírovat. Je-li štěně stále na pupečním provazci, přerušíme ho. Pupečník uchopíme zhruba tři centimetry od bříška a nehty druhé ruky provazec roztrhneme. Pokud pupečník stříkáme, je lepší ho podvázat opět tři centimetry od bříška a pak ustřihnout (střižné rány více krvácí, proto je lepší podvazovat). Použití desinfekce na pupeční pahýl je sporné, fena většinou štěně hned olíže a s ním i desinfekcí. Štěně ihned přikládáme ke struku  aby se napilo mleziva.

Kdy kontaktovat veterináře:

-          je-li  fena březí více jak 70 dní
-          fena má intenzivní kontrakce víc jak 30minut a nedošlo k vypuzení plodu
-          nebo pozorujeme ne příliš silné kontrakce déle jak 5 hodin a stále nedošlo k porodu
-          došlo k odtoku zelených plodových vod (signál odloučení placenty) bez vypuzení plodu
-          pozorujeme výtok hnisu či silné krvácení
-          interval mezi štěňaty je delší jak 2hodiny, a fena se v tomto intervalu snaží vypudit další plod bez výsledku
-          víme –li že má fena v sobě ještě plody, ale interval od posledního narozeného štěněte je delší jak 6 hodin
-          při jakékoliv změně celkového zdravotního stavu feny

Závěrem chci podotknout, že u každé feny probíhá porod jinak a žádné tabulky ani čísla nejsou stoprocentním vodítkem o hladkém či komplikovaném průběhu porodu. Je třeba k této citlivé záležitosti přistupovat tak trochu selským rozumem a zkrátka pokud se vám něco nezdá, raději kontaktujte svého veterinárního lékaře.

Nádor mléčné žlázy fen a koček

Nádory mléčné žlázy patří mezi častý problém, se kterým přichází majitel do ordinace. U fen se jedná o nejčastější typ nádoru, u koček se jedná o třetí nejčastější typ.

Spouštěcím mechanismem pro vznik nádoru jsou pohlavní hormony vylučované během hárání (estrogeny, gestageny, prolaktin), protože nádory mléčné žlázy obsahují receptory pro tyto hormony. Nejčastěji postihuje feny mezi 8. - 12. rokem života. U fen bývá nádor většinou zjištěn v zadních oddílech mléčné žlázy, u koček zase v předních oddílech.

U fen je zhruba 50% nádorů maligních, u koček je to 80-90%. Benigní nádory nejsou sice životu nebezpečné, ale hrozí jejich poranění a následné komplikace infekcí, pokud nejsou ošetřeny. Jsou většinou malé, tuhé, dobře ohraničené a nadále se nezvětšují. Maligní nádory se vyznačují rychlým růstem, mají nepravidelný tvar, vrůstají do okolní tkáně a především tvoří metastázy do vnitřních orgánů (hlavně plic a jater). Je ale důležité zmínit, že malignitu nádoru nelze nikdy odhadnout pouze na základě klinického vyšetření a nějakých psaných pravidel. Stoprocentně to může potvrdit pouze histologické nebo cytologické vyšetření.

Diagnostika těchto útvaru je snadná. Majitel si většinou všimne různě velké „hrudky“ nebo „boule“. Nikdy by neměl čekat, „co z toho bude“ a navštívit veterináře. Veterinární lékař by také měl mléčnou žlázu rutině prohlédnout (většinou před každoroční vakcinací). Na počátku onemocnění palpujeme většinou různě velké, tuhé útvary na jednom čí více místech mléčné žlázy, v pozdějších stádiích bývají nádory již velké, mnohočetné, často zhnisané, bolestivé s celkovým narušením zdravotního stavu. Každý zdravotní problém se vyplatí řešit zavčas.

Prevence vzniku nádorů spočívá v časné kastraci feny (pokud samozřejmě neplánujete štěňata). Statistiky udávají, že pokud je fena vykastrovaná ještě před prvním háráním, je riziko nádoru pouze 1%, kastrace před druhým hárání je riziko zhruba 8%. Kastrovat fenu před první háráním je ale kontroverzní, já osobně preferuji kastraci až po prvním hárání mezi 7. a 12. měsícem, kdy je fena již pohlavně dospělá. Kastrovat fenu později již nemá vliv jako prevence vzniku nádoru.

Terapie nádorů je ve většině případů chirurgická. Rozsah operace (odstranit nádor pouze lokálně, nebo s přilehlou tkání, či odstranit celou mléčnou lištu) vždy určuje veterinární lékař na základě mnoha faktorů (stáří pacienta, rozsahu postižení, kondice a celkový zdravotní stav). Před zákrokem se doporučuje provést rentgen plic k vyloučení metastáz. Pooperační péče trvá 8 – 10 dní.

Užitečné odkazy

http://www.pesweb.cz/cz/759.muzou-nam-myslivci-zastrelit-psa

http://www.facebook.com/photo.php?fbid=287494708021920&set=a.272869979484393.51707.116327608471965&type=1&theater (co je to „jehlový reflex“)

http://www.facebook.com/photo.php?fbid=287771977994193&set=a.272869979484393.51707.116327608471965&type=1&theater (co potřebují psí miminka)